Bunkr leteckých pohonných hmot letiště Líně č. 2

Pohled do centrálního prostoru BLPH č. 2 na letišti v Líních připomíná obraz z vojenské ponorky. Potrubí pro vypouštění paliva z nádrží na obrázku prochází přes řadu ventilů a čtveřici velkopovrchových filtrů. Vše zachovalé a téměř ve funkčním stavu.

Mezi léty 1950 a 1952 bylo na letišti v Líních vybudováno pět zodolněných skladů pohonných hmot odolných proti bombardování neboli bunkrů leteckých pohonných hmot (BLPH) o objemu nádrží 280 m³. Pro potřeby popisu jsme BLPH očíslovali od západu k východu čísly 1 až 5.

Historie

Rozhodnutí o stavbě vojenského letiště v Líních spadá do období přelomu 40. a 50. let 20. století a přechodu od vrtulových k proudovým vojenským letadlům. S novou technickou koncepcí vojenského letectva souvisela rovněž ideologická změna pohledu na letectvo a všem změnám dohormady vyhovovalo vybudování zcela nového letiště (lépe utajeného, lépe vybaveného a bez prostorových omezení) namísto snahy o prodlužování a zpevňování vzletové a přistávací dráhy v Borech.

Na konci roku 1950 tak započala stavba zcela nového letiště jižně od obce Líně v lesnatém prostoru bývalé kaolinové továrny Moguntia, která byla od roku 1938 mimo provoz, a jejího širšího okolí. Pouze velmi mírně zvlněnou krajinu zde pokrývala mozaika drobných polí, lesů a pozůstatků po těžbě. Stavba letiště pokračovala překvapivě rychle, takže už za dva roky, v roce 1952 byla hotová nejen zpevněná vzletová a přistávací dráha, ale též desítky budov vojenského areálu, ve kterém našel zázemí 5. stíhací letecký pluk (slp), pokračovatel tradice slavné 312. československé stíhací perutě RAF z dob bitvy o Británii. Hotových bylo rovněž 5 bunkrů leteckých pohonných hmot, každý o kapacitě 280 m³ leteckého petroleje (či jiných paliv). Ty zůstaly v provozu nejméně do roku 1991, kdy došlo ke zrušení 5. slp a odletu posledních MiGů-21 do Žatce. Přestože na letišti v Líních letecký provoz pokračuje dodnes, vojenské bunkry se nepoužívají a palivo do letadel se dováží nákladními auty.

Pohled na bunkr BLPH č. 2 od stáčiště na vlečce z výhybny Chotěšov. Na první pohled zaujme neobvyklá symetrie objektu i masivní zodolněný betonový strop.

V pozadí jsou vidět horní části zabetonovaných svislých ocelových nádrží, každé o objemu 50 m3 leteckého petroleje F-34. Uprostřed snímku otvor v podlaze, vedoucí k páté, největší nádrži o objemu 80 m3.

Popis

Pětice BLPH se nachází přibližně v přímce rovnoběžné se vzletovou a přistávací dráhou, ovšem vedoucí o 0,5 km severněji. Bunkry jsou rozděleny do tří skupin: přímo u stáčiště pohonných hmot z železničních vozů, na místě, kam byla později zkrácena železniční vlečka, se nachází bunkry č. 1 a 2 (původní označení/číslování se autoru článku nepodařilo zjistit, proto číslujeme bunkry pro účely popisu od jihozápadu k severovýchodu), navzájem vzdálené asi 165 m. Osamocený bunkr č. 3 se nachází asi 500 m dál k východu a poslední skupinu tvoří o 1,5 km dál dvojice navzájem 150 m vzdálených bunkrů č. 4 a 5.

Bunkr má zvláštní čtyřčetně rotačně symetrický půdorys bez osové symetrie. Neobvyklý tvar je důsledkem umístění čtyř svislých válcových nádrží o objemu 50 m³ symetricky kolem středu. Zatímco samotný objekt je nadzemní, nádrže jsou vysoké cca 4 m a zasahují poměrně hluboko pod zem. Pátá, větší nádrž o bojemu 80 m³ je pak umístěná horizontálně pod podlahou objektu.

Mimo samotných ocelových nádrží se v objektu nacházela ještě řada pomocných zařízení. Palivo se ze stáčiště na vlečce, kde bylo poprvé filtrováno, dostávalo k bunkrům nadzemním ocelovým potrubím. Zde bylo opět filtrováno od vody, rzi a případných dalších nečistot přes sítové a velkopovrchové filtry. Dále byla každá nádrž vybavena čerpadlem a zařízením na odkalování a odběr vzorků paliva.

V bunkru se navíc původně nacházela strojovna s dieselagregátem pro nouzovou výrobu proudu, složitý systém rozvodů elektřiny, vzduchotechnika, spousta ventilů a kohoutů, odlučovače plynů a par, hladinoměry v nádražích, měřiče objemů čerpané kapaliny, baterie a telefonní ústředna. Agregát a část elektrických rozvodů se nacházela ve stavebně oddělených částech, zřejmě z důvodu ochrany uloženého paliva před požárem. Do hlavního prostoru u nádrží tak vedou chodby s ochranným záhybem proti tlakové vlně pouze ze dvou protilehlých stran, zbývající dvoje dveře z venku vedou do izolovaných místností, propojených s hlavním prostorem pouze zatěsněnými průchodkami.

BLPH č. 2 patří k zachovalejším objektům na letišti v Líních, zejména díky tomu, že je i v rámci bývalého vojenského prosotru v uzavřeném areálu u stáčiště na konci železniční vlečky, a tak není přístupný zlodějům a vandalům.

V pravé části snímku rozebraný buben hladinoměru Adast, vyrobeného v Adamovských strojírnách.

Přívod paliva ke stojánce, kde probíhalo tankování letadel. Většina rozvodů v areálu letiště byla řešena nadzemním ocelovým potrubím.

Zdroje

1. Classic Trainers: Historie letiště Plzeň - Líně. Dostupné z https://www.classictrainers.cz/cs/provas/historie-letiste-plzen-line/.
2. Pátrač: SLUŽBA POHONNÝCH HMOT A MAZIV - 80 léta. Dostupné z http://www.csla.cz/armada/druhyvojsk/sluzbaphm5stacionar.htm.
3. Facebook.com: Badatelství - Letiště Líně. Dostupné z https://www.facebook.com/badatelstviline.

Komentáře: